V těchto textech jsem se pokusil pojmenovat nepojmenovatelné, takže se občas opakuji, časem nahrazuji slova vhodnějšími a výstižnějšími, ale stejně na něco ideální slova nenacházím.
Ale jsou holt věci, které úplně vysvětlit nedokážu, například vůni růže po telefonu.
Takže vyplatí se člověku otevřít Bohu svůj život a nechat ho, aby si s ním láskyplně pohrál?
Odpověď možná už znáte.
-
Cestu budoucího svatého jsem dopsal 3. 8. 2026, ale občas něco doplním do „Myšlenek“, neboť poutníkova mysl je neustále otevřena…