Meditace
Zavřu oči a vnímám tmu, která není tmou
není tu čas
vůně
chuť
barvy
teplo ani chlad
ticho ani hluk
není tu láska
ani nenávist
není touha
blízkost ani vzdálenost
není Bůh
ani
není tu nic, co by člověk znal, o co by se mohl opřít
pouze naprostá důvěra, kterou si ale vůbec neuvědomuji…
Ego
Každá modlitba je akt ega.
Proč?
Kdo se modlí k Bohu?
Já.
Kdo mu děkuje?
Já.
Kdo ho o něco prosí?
Já.
Akt ega jsou i pochybnosti, které nás samozřejmě neustále obtěžují, ale není dobré se jimi přespříliš zabývat a bojovat s nimi.
Účinné je pochybnosti ignorovat, nevšímat si jich a ony samy odumřou.
Nehledě na to, že potlačovat ego egem je asi takový nesmysl, jako zvednout sám sebe do vzduchu za límec.
Akt ega je i to, když na něčem lpím a nechci to Bohu otevřít, takže mu to vlastně kradu, protože nic na světě mi nepatří, ani já sám sobě.
Akt ega jsou i city, které jsou obecně prospěšné a žádoucí, ale v hlubokých fázích duchovního života spíše překáží, nebo ho přímo blokují.
Podobenství
Boží lásku bychom si mohli poněkud přiblížit přirovnáním k lidské:
lásku jsme (snad) všichni prožili.
K ženě, muži, dětem, příbuzným i všem lidem, které známe.
Ale zkusme si představit lásku všech lidí, co kdy žili – to je nezměrné moře citu a vášně.
Ale všechen ten cit je ničím ve srovnání s NEKONEČNOU LÁSKOU BOHA
-
My, lidé, jsme nepatrná částečka, atom, nejen vůči Mléčné dráze se 400 miliardami hvězd a planet, ale i celému známému vesmíru, kde jsou takových a větších galaxií miliardy.
A celý ten vesmír je proti Bohu naprosté nic.
Různé
Dokud nesplyne člověk s Bohem v JEDNO, tak nikdy nemůže o sobě říci, že mu dostatečně důvěřuje, že mu dává všechno, co má…
-
Při odvanutí mého já při meditaci vnímám ve všem, co prožívám a jsem pouze Boha – Světlo bez sebemenšího stínu porušené člověčiny.
-
Vůči Bohu jsme pouze děťátka, která sama nic nezmohou, ale musí dospět k tomu, že tu skutečnost uznají.