Ego
Každá modlitba je akt ega.
Proč?
Kdo se modlí k Bohu?
Já.
Kdo mu děkuje?
Já.
Kdo ho o něco prosí?
Já.
Akt ega jsou i pochybnosti, které nás samozřejmě neustále obtěžují, ale není dobré se jimi přespříliš zabývat a bojovat s nimi.
Účinné je pochybnosti ignorovat, nevšímat si jich a ony samy odumřou.
Nehledě na to, že potlačovat ego egem je asi takový nesmysl, jako zvednout sám sebe do vzduchu za límec.
Akt ega je i to, když na něčem lpím a nechci to Bohu otevřít, takže mu to vlastně kradu, protože nic na světě mi nepatří, ani já sám sobě.
Akt ega jsou i city, které jsou obecně prospěšné a žádoucí, ale v hlubokých fázích duchovního života spíše překáží, nebo ho přímo blokují.
Podobenství
Boží lásku bychom si mohli poněkud přiblížit přirovnáním k lidské:
lásku jsme (snad) všichni prožili.
K ženě, muži, dětem, příbuzným i všem lidem, které známe.
Ale zkusme si představit lásku všech lidí, co kdy žili – to je nezměrné moře citu a vášně.
Ale všechen ten cit je ničím ve srovnání s NEKONEČNOU LÁSKOU BOHA
-
My, lidé, jsme nepatrná částečka, atom, nejen vůči Mléčné dráze se 400 miliardami hvězd a planet, ale i celému známému vesmíru, kde jsou takových a větších galaxií miliardy.
A celý ten vesmír je proti Bohu naprosté nic.
Různé
Dokud nesplyne člověk s Bohem v JEDNO, tak nikdy nemůže o sobě říci, že mu dostatečně důvěřuje, že mu dává všechno, co má…
-
Při odvanutí mého já při meditaci vnímám ve všem, co prožívám a jsem pouze Boha – Světlo bez sebemenšího stínu porušené člověčiny.
-
Vůči Bohu jsme pouze děťátka, která sama nic nezmohou, ale musí dospět k tomu, že tu skutečnost uznají.