Co mi na tomto světě patří?
Mé tělo?
Mé myšlenky?
Mé schopnosti?
Má žena, muž, děti?
Můj byt, dům, auto?
Mé peníze?
Strom, který jsem zasadil?
Příroda, kterou vnímám?
Nádobí, které utírám?
Bolest, kterou cítím?
Radost, potěšení, chuť, vůně, sex…?
Košile, kterou peru?
Patří mi tento okamžik?
Ne.
Nám nepatří vůbec nic.
Veškeré stvoření patří pouze Bohu.
Člověk by měl ustoupí ze všeho, co vnímá a prožívá ve svém životě a celý mu ho s potěšením a úlevou přenechat.
K takovému postoji ale musí pomalu dozrát, nejde ho nijak uspěchat.
-
Sleduji, co se děje v mém těle, co mě kde pálí, brní, trne, bolí, sleduji detailně svůj nádech i výdech, všechno podrobně, do toho nejmenšího detailu.
Vnímám všemi smysly všechno kolem sebe, předměty, přírodu i lidi s tím, že patří Bohu.
Takto se mohu dívat duchovním pohledem i na to, co před sebou nevidím.
-
Ale pozor.
Takto meditujeme pouze když máme chuť.
Zde se nesmíme do ničeho nutit a drtit to na sílu, jinak se brzy utavíme.
Duchovní život na Cestě může být:
šťavnatý
zábavný
chutný
potěšující
povznášející
hladivý
navinulý
lahodný
ale těžký bude také. Samozřejmě.
-
Bez aktivního ega vnímáme – meditujeme VŠECHNO kdykoli a kdekoli.
Je to naprosto přirozené jako dýchání, jen s tím rozdílem, že DUCHOVNĚ můžeme účinně dýchat pouze s vědomím KOHO dýcháme.
Naše dýchání nesmí být usilovné, abychom se co nejdříve posunuli dál, nebo něco honem v našem životě vyřešili.
Ale i když nic necítíme, tak nemusíme mít starost, jestli nás BŮH chápe a je činný, neboť je VŠEVĚDOUCÍ a NEKONEČNĚ MILUJÍCÍ.
-
A co je vlastně VŠECHNO?
Vše, co vnímáme, myslíme, jsme.
Každý sebemenší detail.
-
Při vědomém soustředění nahlížíme na svět zvláštním pohledem, který pomalu přestává být náš.
Stává se čím dál méně závislým na našem egu.
Pouze sledujeme,
nezasahujeme,
nic nechceme,
každou sebenepatrnější věc, děj, myšlenku vnímáme jako by to bylo peříčko, které se lehounkým fouknutím vznese a třeba odletí, nebo zůstane…
necháváme všemu naprostou volnost.
Jako bychom přitom všem nechali své ego za tlustým, neprůstřelným a zvukotěsným sklem.
-
Ten náhled se cizeluje do stále jemnějších detailů.
-
Už při samotné neustálé otevřenosti našeho vědomí, kdy na ničem nelpíme a nezávisle vnímáme naši stvořenou existenci i veškerý stvořený svět, má Bůh dokonalý přístup do našeho života.
-
Meditací BOHA jako VŠECHNO ve všem se připravíme na tu následující: Poslední vteřinu